Výběr obuvi podle účelovosti

K dobrým návykům správného obouvání patří rovněž správné užívání obuvi podle účelovosti. Pro celodenní nošení nejsou vhodné různé typy gumotextilní obuvi (tenisky, cvičky, kecky, jarmilky), které jsou určeny zejména pro sport a venkovní hry. Pro zcela malé děti se nedoporučuje nosit tenisky a textilní obuv s pryžovou podešví, neboťdíky dobré adhezi podešve k podložce sklouzává noha dítěte v obuvi dopředu (známé díry ve špici), což vede spolu s teplem, jež se v obuvi tvoří, k poškození kůže a prstů. Zatímco teplo v usňové obuvi se zvýší asi o 10%, u textilní obuvi s pryžovou podešví je to cca o 25%. Proto by tato obuv měla být používána krátkodobě pouze pro sport. Nezbytnou podmínkou zdravého vývoje nohou je rovněž nošení vhodné přezouvací obuvi doma i ve školních a předškolních zařízeních. Stejně tak neprospěje zdraví našim dětem, pokud je necháme celý den běhat v celogumové, nebo plastové obuvi, která je vhodná pouze do deště a bláta. Celodenní nošení obuvi s vysokými podpatky není vhodné zvláště pro děti a mládež, ale ani pro dospělé ženy.

ŽIRAFA – GARANT ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOSTI DĚTSKÉ OBUVI

V souvislosti s ekonomickými reformami po roce 1989 došlo u nás k výrazným změnám v nabídce dětské (a nejen dětské) obuvi. Náš trh je doslova zaplaven levnou, ale nekvalitní obuví převážně z asijských zemí, která má často zásadní nedostatky v konstrukci, je proporcionálně a tvarově nevhodná pro nohy našich dětí a často je vyrobena ze syntetických materiálů bez hygienických atestů.

Dříve jsme se s tímto zbožím setkávali pouze na tržištích a v pouličních stáncích. V současné době se s ním můžeme setkat i v kamenných“ obchodech. Rodiče jsou pak na rozpacích, jak rozeznat zdravotně nezávadnou obuv od obuvi, která může vážně poškodit nohy jejich dítěte.

Protože si většina rodičů není při výběru jista, zda nekupuje výrobek pro dítě nevhodný, zavedla Česká obuvnická asociace se sídlem ve Zlíně v roce 1997 dobrovolnou certifikaci nejen u nás vyrobené, ale i k nám dovezené dětské obuvi. Při posuzování zdravotní nezávadnosti obuvi působí Komise zdravotně nezávadného obouvání. Vlastní zkoušky se provádí v Institutu pro testování a certifikaci ve Zlíně. Obuv, která úspěšně prošla certifikačním řízením, odpovídá požadavkům na ortopedickou a hygienickou nezávadnost a bezpečnost při používání, obdrží certifikát zdravotní nezávadnosti. V prodejně tuto obuv rozpoznáme snadno - je označena visačkou s logem žirafy a nápisem „Zdravotně nezávadná obuv - bota pro Vaše dítě“. Ovšem toto opatření bude účinné jen ve spojení s kvalifikovaným prodejem.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA JAK OBOUVAT DĚTI A JAK PEČOVAT O ZDRAVÝ VÝVOJ JEJICH NOHOU

  • S péčí o nohu je nutno začít hned po narození dítěte. Již úzké a těsné punčošky nebo punčochové kalhotky omezí pohyb dětských nohou a mohou způsobit deformity.
  • Dítě musí začít chodit samo a nezačne dříve, dokud jeho kostra, vazy a svalstvo není k tomu způsobilé. Stavěním dětí na nožičky, které ještě samo nechodí dítěti škodí.
  • I když dítě již samo běhá, nevoďme je na dlouhé procházky, nebo po nákupech bez kočárku nebo nosítka.
  • Noha dítěte potřebuje ke svému vývoji úplnou volnost pohybu a možnost procvičování nožní svaloviny. Nebráníme proto dítěti chůzi a běhu naboso po přírodních měkkých podložkách jako je písek a tráva. Chůze naboso po přírodních površích prospívá noze i mozku dítěte.
  • Dětská noha roste, obuv nikoliv. Kontrolujte pravidelně zda dítě z obuvi nevyrostlo. U batolat doporučujeme 1x měsíčně, u předškoláků a mladších školáků za 2 až 3 měsíce, u starších školáků za 4 až 5 měsíců, u 15letých až 20letých jednou za půl roku.
  • Nové boty kupujte včas, když je to zapotřebí. V souladu s růstem nohou platí - čím menší dítě, tím více párů za rok. Poškození nohou vzniká, jestliže trvale nosíme krátkou obuv.
  • Žádná obuv se nepoddá do délky a pouze obuv z přírodních materiálů povolí do určité míry do šířky.
  • Dbejte na to, aby děti nosily obuv podle účelu, ke kterému byla vyrobena. Sebe pohodlnější sportovní gumotextilní nebo celogumová obuv se nehodí k celodennímu nošení.
  • Nekupujte obuv na tržištích a dětských burzách, nenechávejte děti nosit boty po starších sourozencích.
  • Dětské noze neprospěje ani nošení opotřebované obuvi se sešlapanými opatky a patníky, s prošlapanými podešvemi a devastovanými podšívkami a stélkami. Čím levnější obuv byla dětem koupena, tím častěji se její stav musí kontrolovat.
  • Prohlížejte pravidelně, jak dítě obuv opotřebovává. Prohlížením obuvi poměrně snadno zjistíme první příznaky deformací nohou.
  • Nepodceňujme přezouvání. Na přezouvání doporučujeme sandálovou obuv s tvarovanou stélkou, ve které se noha dítěte nepotí a která zabraňuje namáhání nožní klenby.
  • Dodržujte pravidelnou hygienu nohou dětí, včasné a správné střihání nehtů, nošení bavlněných ponožek a punčocháčů.

SEDM ZÁSAD PRO SPRÁVNÝ NÁKUP OBUVI

Konkrétní zkušenosti ukazují, že nošení dobře padnoucí komfortní obuvi, zlepšuje nejen kvalitu života ale i zdraví pro příští léta. Velkou zodpovědnost za dobře obuté zákazníky mají vedle výrobců i odborní prodejci obuvi, neboť i ta nejlepší bota na nesprávné noze je špatná bota. Profesionální prodavač obuvi musí mít stále na zřeteli, že obuv musí sloužit především k ochraně a podpoře živého a ve své funkci a tvaru velmi složitého orgánu - lidské nohy. Nelze přizpůsobovat nohu obuvi, ale naopak, obuv je nutno přizpůsobit lidské noze, což není nikterak jednoduché. Proto je při nákupu nové obuvi dodržovat následující zásady:

  1. Nevěřit deklarované velikosti uvedené na obuvi. Vnitřní prostor jednotlivých modelů obuvi se mnohdy liší od uvedené velikosti. Proto je nutné při nákupu každou botu vyzkoušet, jak padne na nohu.
  2. Nákup přesunout do odpoledních hodin. V té době je totiž noha nejobjemnější.
  3. Velikosti nohou měřit vestoje (v zatížení vlastní hmotností těla). Při měření má být na noze ponožka nebo punčocha odpovídající druhu obuvi.
  4. Změřit velikost obou končetin, tedy pravé i levé. Velikost obuvi se vybírá podle delší, resp. širší nohy.
  5. Vyzkoušet celý pár obuvi. Při zkoušení si zákazník obuv zašněruje (zapne) a projde se po prodejně.
  6. Sledovat, jak obuv padne v jednotlivých partiích. Tedy zda je před prsty dostatečně dlouhý nadměrek, zda nejširší část nohy (v oblasti prstních kloubů) správně padne do odpovídající nejširší části střevíce, zda bota dobře sedí v nártu. Obuv nesmí nikde tlačit ani klouzat z paty.
  7. Neřídit se častým tvrzením prodavačů, že se to časem přizpůsobí noze. Raději se držet osvědčeného, že to, co sedí při zkoušení, bude sedět i při nošení.

Co dodat na závěr? Snad jen připomenutí, že pokud se snažíme žít zdravým způsobem života a pečujeme o své tělo, tak bychom jej měli brát jako celek, a tudíž věnovat i dostatečnou pozornost zdraví svých nohou.

RNDr. Pavla Šťastná, Ph.D.
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta technologická

Ve Zlíně dne 17. 5. 2005

Tento článek je zveřejněn s laskavým svolením České obuvnické a kožedělné asociace.